Letošní jarní soustředění proběhlo opět v Německu. Tentokrát jsme jako základnu zvolili ubytování na okraji města Oranienburgu, které nám zajistil berlínský klub TSC a musím říci, že to byla volba výborná.
Zázemí perfektní, velká vybavená kuchyně plně k dispozici s jídelnou, knihovna, pokoje se soc. zařízením. Kolem budovy se nacházel velký obezděný pozemek, který vybízel k různým hrám. V útrobách budovy se skrývala vybavená herna s pingpongovým stolem. Na nádraží i na tréninkové mapy to nebylo daleko, i když do zajímavých prostorů lesa jsme museli vyrazit o něco dál. Počasí však přálo a tak to nebyl žádný problém. Ale zpátky na začátek naší cesty.
Do Berlína proběhla cesta bez žádných zrušených spojů v celku poklidně. Bylo tak spousta času na seznámení a zpracování svačin z domova. Mládež si upravila kupečko ve stylu letiště a tak byly celou cestu pohromadě.
Z Berlína pak následoval přesun do Oranienburgu na naší základnu. Následovalo rychlé ubytování a pak přesun na první lehčí mapový trénink na břehu jezera, který připravila Katarína z TSC.
Většina byla po cestě unavená, takže žádných velkých výkonů jsme se nedočkali. Na seznámení s trochu odlišným pojetím mapy však trénink plně postačoval.
Po tréninku jsme si připravili v perfektně vybavené kuchyni večeři a jídlo na zítřejší poznávačku Berlína.
Ráno po snídani jsme vyrazili na spoj do Berlína. Na nádraží byl odhalen můj kilometr (udávána vzdálenost na nádraží). Hodinky Elišky ukázaly kilometry 3. Zřejmě vadný výrobek anebo že bych špatně odečetl z mapy :-)?
Cesta do centra uběhla rychle. S-bahn nás dopravil až k Braniborské bráně. I v srdci Berlína se ukázal problém sehnat toalety. Veřejné buď nefungovaly a nebo byly příšerně přeplněné. Nakonec jsme využili jednu z mnoha kaváren.
Od Braniborské brány jsme se přesunuli po ulici Unter den Linden k ostrovu muzeí, kde jsme na rozsáhlé travnaté ploše před domem dali svačinu. Místní ptactvo bylo zvyklé na lidi tak, že nám takříkajíc zobalo z ruky. Po vydatné svačině a ochlazení v místní kašně byl čas vyrazit do Pergamon museum. Zde jsme mohli vidět mnoho staveb a artefaktů antické doby, které do Berlína byly dovezeny v 19. století z tehdejší Osmanské říše. Mohli jsme tak například projít Ištařinou bránou, která kdysi byla vstupem do Babylónu.
Po návštěvě muzea jsme využili dvoupatrového autobusu k projížďce městem. Po návštěvě Alexanderplatz s vysílačem nás čekala cesta na naší základnu. Poslední “kilometr” z nádraží už někteří sotva vlekli nohama. To se však rychle změnilo příchodem na základnu a večeři, která všem vrátila ztracenou energii.
V sobotu bylo počasí ideální k trénování. Čekaly nás tréninky dva, dopolední a odpolední. Ten před obědem byl zaměřen na azimuty v terénu se sníženým dohledem. Druhý po obědě pak běh terénem s četnými terénními detaily.
Aby bylo vše včas připraveno vyrazil jsem napřed a musel vynechat oběd. Proti pátku už bylo nasazení mnohem větší a tak jsme viděli pěkné časy a hlavně bylo potěšující jak si všichni poradili s těžkým terénem na mapách jejichž pojetí je trochu odlišné od těch na které jsme zvyklí.
Po večeři jsme ještě stihli vyrazit na břeh jezera a podívat se na nákladní lodě, které zde proplouvaly. Nevím proč všichni uváděnou vzdálenost k jezeru násobily pěti :-). Na večer pak zbyl i čas na schovávanou v prostorné zahradě.
Jelikož vše končí, tak i naše jarní soustředění musí skončit. Po nedělní snídani jsme vyrazili vybavení balíčkem s jídlem na cestu. Poslední cesta na nádraží obtěžkáni batožinou byla dlouhá. Sluníčko svítilo a teplota stoupala. Všichni jsme byli rádi, když jsme usedli do vlaku.
Na hlavním nádraží v Berlíně jsme měli časovou rezervu na spoj do Prahy prodlouženou zpožděním vlaku o 45 minut. Byl tak čas na poslední nákupy. Při návštěvě toalet na nádraží, kde děti nemusí platit byl Honzík povýšen mezi dospělé. Paní která vchod hlídala všechny pustila i 15leté, pouze vysokého 11letého Honzíka ne :-).
Ve vlaku opět vznikla klasická letištní úprava kupečka a tak v klidu domů. Jediný, kdo neměl klidnou cestu byl mladík, který po vlaku rozvážel občerstvení. Naše děti si ho totiž oblíbily.
Tak příští rok opět na jarním soustředění
Poznámka
Původně byla budova včetně prostorné zahrady postavena pro vrchního inspektora koncentračních táborů. Dnes slouží budova mládeži celého světa včetně té hendikepované. Na tabuli ve vstupní hale jsme tak mohli vidět fotky obyvatel vily za druhé světové války vedle fotek mládeže, včetně fotky ze setkání Německé a Izraelské mládeže, které zde proběhlo. Lepší současné využití se snad najít nedalo.
V Německu na děti opravdu myslí. Většinou mají vše výrazně levnější nebo zdarma – muzea, doprava nebo i toalety.
Motto na závěr.
Děti jsou naše budoucnost a ten kdo na nich nepřiměřeně profituje žádnou budoucnost nemá
Za podporu děkujeme Jihočeskému kraji. Z jeho příspěvku se mohla uhradit částečně cesta i ubytování pro naše členy.
Krátké video zde
Několik fotek zde
Rozbor zde
1 thought on “Berlín 2019”