Letošní jarní soustředění proběhlo po dvouleté pauze způsobené kovidem.
I když šlo o jarní soustředění, počasí bylo spíše zimní. Přesto se akce povedla. Na sklářské chalupě pod horou Klíč jsme se sešli už ve čtvrtek večer. Chalupa byla prostorná a především v ní bylo teplo. V chalupě byla zachována původní pec, která se dříve využívala k výrobě skla. Kromě pece bylo možno zhlédnout i nástroje používané k výrobě skla. Večer však už moc času nebylo. Bylo třeba vybalit, dojíst domácí zásoby a jít na kutě.
Páteční ráno nás přivítalo v bílém. Přes noc mírně nasněžilo a teplota klesla pod bod mrazu. Vlastně sníh poletoval celý den. Rozcvička s liškou tak proběhla v prostorné společenské místnosti.
V pátek byl náš cíl Klíč. Cestou jsme si ukazovali jak pracovat s mapou. Když jsem dorazili pod kopec nebylo vidět z hory Klíč vůbec nic. Hora byla zahalena mlhou. Zima byly se stoupající výškou ještě vlezlejší, především díky silnějšímu větru.
Vrcholu Klíče jsme nakonec nedosáhli. Přesto byl výlet úspěšný, děti vyběhané i díky Elis. Po obědě v restaurací přes silnici, jsme si daly rychlí parkový závod na vytvořené mapce. Na večer jsme vyrazili do bazénu. Bazén po studeném dni byl příjemným zpestřením. Naše děti především uvítali vodní atrakce jako tobogán či vodní proud.
Sobota byla také chladná, už však nesnažilo a vítr také ustal. Díky nižší vlhkosti vzduchu byla i lepší pocitová teplota. Po ranní rutině jsme vyrazili na nedaleký skalní hrad. Spletité bludiště skalního hradu bylo zajímavé. Nejvíce zábavy jsme si však užili na nedalekém skalním divadle. Do divadla jsme však dorazili až po obědě v penzionu, který jsme cestou na cílovou rozhlednu míjeli. Skalní divadlo bylo opravdu zajímavé. Pódium bylo umístěno mezi pískovcovými skálami. Navíc skrz skály za pódiem vedlo bludiště tunelů a průchodů. Nakonec jsme zde uspořádali zajímavý závod. Po závodech mezi nás zavítal dokonce i pan Volejník, který s námi vydržel po zbytek soustředění a možná se ho už nezbavíme nikdy 🙂
Na závěr dečka zkusila i menší představení. Z divadla to bylo na rozhlednu už jen kousek. Cestou jsme mohli obdivovat skály a pěkně vyhlídky a srovnat jak to vypadá v mapě. Nejlepší vyhlídka byla samozřejmě ta u rozhledny.
Po návratu na vyhřátou chalupu jsme uspořádali miny závod “Chalupaření.” Po večeři následovala příprava popisů na zítřejší závody.
Neděle, stále zima. Hned po snídani jsme vyrazili k Rumburku na dopolední lesní sprint oblastního žebříčku Ještědské oblasti. Šlo o zajímavý terén plný detailů. Ve výsledkové listině jsme se sice nijak výrazně neprosadili, přesto jsme předvedli pěkné výkony. Především Matouš který běhá jen chvilku a to ještě fáborky, zaběhl výborně. Na poprvé bez fáborků zvládl velmi těžkou desítkovou trať, plnou přímých postupů lesem s kontrolami v negativních tvarech (údolíčka, jámy).
V pondělí už jen úklid, oběd a cesta domů, kam se nikomu moc nechtělo.
Celé soustředění nás také provázela OB aplikaci. Hrála se postupně na čas nebo také paralelní souboje na dvou zařízeních. Výsledky tak podstatné nebyly.
Krátké vide je k dispozici na YouTube, fotky pak na rajče.cz. Výsledky ze soustředění a mapky na našich stránkách.
