Asi každý rodič zná, jaké to je strávit s dětmi deštivý podzimní den v bytě a jistě je známo i to přesvědčování sebe sama a potomků k tomu- jít ven. Donekonečna odpovídat na dotazy- proč jdeme v tomhle počasí ven nebo kdy už tam budeme. S povděkem jsem proto přivítala, že náš klub uspořádal dne 28.10. v oblasti plánských pískoven závod v orientačním běhu. Akci mohu hodnotit z pohledu rodiče a závodníka –amatéra, začátečníka.
V závodě byla připravena vyfáborkovaná trať pro malé běžce (ať už s doprovodem či bez něj), další trať byla pro nás amatéry a ta poslední byla určena pro zdatné závodníky. Vyfáborkovanou trať jsem absolvovala s 5-ti letou dcerkou. Jsem ráda, že jsme se mohly společně projít a pokochat krajinou plánských pískoven, která i když poblíž našeho domova je v lecčem rozdílná a pro nás doposud neznámá. Tyhle procházky lesem tolik rodiči zbožňované bývají u dětí ne vždy populární. Proto jsem ráda, že závod v orientačním běhu (či pro mále děti v procházce) je i pro ně zábavou. Najít svou pozici v mapě, hledání kontrol děti zaujme, navíc se jedná jistě o užitečné a přínosné zpestření na rozdíl od ťukání do tabletu.
Jako závodník (začátečník a amatér) v první řadě oceňuji výběr pěkné lokality- možnost zaběhat si v oblasti rozsáhlejších borovicových porostů, pískových přesypů, zkrátka někde jinde než na známých tratích. Za další jako rodič jsem moc spokojena s tím, že ve sportovních aktivitách svých dětí nemusím vždy figurovat jen jako taxikář ale i jako spoluzávodník. Z pohledu amatéra obdivuji práci Tomáše, který závod připravil. Kolik lidí dokáže v dnešní době věnovat svůj čas k organizování akcí pro druhé? Navíc vytvoření mapy, kvalitních zajímavých tras, zakoupení odměn a celkové nasazení jeho samého i jeho podporující rodiny je více než obdivu a díkuhodné.
I když jsem závod zaběhla podle motta mého manžela, že mapa do ženských rukou nepatří a kompas v nich působí jako sci-fi, vůbec nelituji.
Protože: „Kdo vítězí nad lidmi, je mocný. Kdo vítězí nad sebou, je nejmocnější.“ LaoC