(Pod)zimní trojka

Letošní sezona byla zvláštní. Oblastních závodů málo a oddílové závody (tréninky) většinou připravuji já. Do listopadu jsem tak běhal orienťák pouze několikrát. Od listopadu jsem naproti tomu zvládl orienťáky tři.

Poslední závody Dětské ligy připravil Mirek a Martin. Těsně před Vánoci pak přes kopec (na Kozině) proběhl noční veřejný závod pořádaný Kotnovem.

První z těchto závodů proběhl v Chotýšanech. Sedmou DL připravil Mirek. Byl to můj první závod po více jak měsíční pauze. Běžecky jsem se docela trápil, ale mapa mi seděla. Kromě jedné větší chyby, kterou mohu přičíst své blbosti, když jsem odbíhal z 8 rovnou na 10, což jsem si uvědomil až po po chvíli, jsem chyboval jen drobně. Jednou ne úplně ideální volba postupu, dvakrát špatně provedený azimut a jednou špatně čtená mapa, což při mé stoupající slepotě není až tak hrozné. V poslední době se orientuji výhradně po viditelnějších liniích a velkých plochách. Drobnosti jako jámy, výrazné stromy, posedy ale i rýhy včetně melioračních na mapě moc nevnímám pokud nepoužiji při dohledávce svojí klasickou destičkovou buzolu s velkým náhradním okem, kterému se říká lupa.
Ono je také úplně něco jiného roznášet kontroly nebo běžet závod. V prvním případě je na všechno čas. V případě, kdy si jeden mapu i vytvořil, není většinou problém ani s dohledávkou při roznosu. To samozřejmě neplatí vždy. Jsme přece jen chybující výsledek na chybách založené evoluce.
Při závodě je to jiné. Není čas na důkladné kochání okolím ani na důkladné studování mapařovi precizní práce, obzvláště u slepých tvorů jako já.
Poslední dvě malé chybky závodu způsobil můj jiný výklad skutečnosti vůči mapě. To je však vždy otázka pohledu, ročního období nebo v poslední době neustávající činnosti kůrovce, vyvolávající ještě větší činnost lesáků, která je už v mapě hodně znát. V tomto případě šlo o otázku pohledu. V lese má však každý podmínky stejné obzvlášť, když se na mapě běží poprvé. To byl případ i závodu v Chotýšanech. Rezervy tak musím hledat ve svých mapových (ne)dovednostech a především běhu.

Druhý závod se běžel před týdnem. Mapu i trať tentokrát připravil Martin. Musím říci, že v tomto závodě se mi běželo velmi dobře. Podle GPS jsem také neudělal žádnou velkou chybu, i když dva postupy bych zpětně zvolil jinak. Zlepšení by však bylo maximálně několik desítek sekund, spíše méně. Problém byl tentokrát jinde. Kromě již dvou zmíněných postupů jsem několikrát zaváhal v dohledávce. Zde však šlo také jen o vteřiny při několik drobných přeběhnutí nebo použití náhradního oka na zjištění přesné polohy kontroly v hustnících. Umístění kontrol však bylo přesné, kromě snad jednoho posunutého hustníku vůči oplocence. Tady jsem se však orientoval popisem a nalezení kontroly mi nečinil problém.
Největší potíž mi tentokrát dělala nejistota. Jak už jsem psal. Je něco jiného běhat závod a něco jiného v klidu roznášet kontroly na vlastnoručně vytvořené mapě. Na jednoduchou jedničku jsem běžel ideálně, přesto jsem se několikrát musel zastavit a sladit hlavu s mapou. Nejvíc jsem musel ladit na šestku. Podle GPS jsem šel ideálně. V lese to taková idylka nebyla. Odběhl jsem hrubý azimut s tím, že se zarazím o hustník. Tentokrát jsem dost neodhadl vzdálenost a tak jsem předpokládal, že jsem dále než byla realita. Situaci jsem zhodnotil jako špatně provedený azimut. Dost dlouho jsem tak stál na místě nebo se pomalu postupoval než se mi konečně povedlo znovu chytnout. Pak už to byla brnkačka. I když kontrola byla spadlá na zem, byla přesně tam kde měla být. Nastalo jen drobné zdržení jejím opětovným navázáním na větev.
Při dalších postupech nejistota klesala, úměrně tomu jak se hlava více ladila s mapou. I tady však šlo vesměs o nový prostor a tak měli všichni podmínky stejné.

Poslední závod byl noční. Na mapě Kozí Hrádek jsem neběžel více než tři roky, kdy mě dneska pořádající oddíl vyloučil za poškozování jeho dobrého jména. Jde vidět, že dobré jméno bylo poškozeno velice neboť většina z KTA asi odešla a počty se stále nepodařilo doplnit. Není tak divu, že závod zajišťovali především pořadatelé běhající pod jinou registračkou.
Šlo o veřejný závod i když nazvaný jako Mistrovství v NOB Jihočeské oblasti. Je určitě odvážné od pořadatele uspořádat v této době takovýto závod, ale bohužel náš svaz jde jinou cestou a má jiný názor. Všichni stejně, velké i malé oblasti. Oficiální závod prostě uspořádat nelze. Navíc a bohužel zbytečně detaily řešící pravidla OB v dnešní době ani oficiální závod neumožňují uskutečnit. Přitom spoustu věcí by se dalo z pravidel přenést do prováděcích předpisů jednotlivých soutěží tak, aby se podle pravidel daly běhat i náborové a jiné nesoutěžní závody.
Ale zpět k závodu. Dnes se mi znovu běželo velmi dobře a v lese mi to také šlo. Je pravda, že jsem v lese více jak tři roky neběžel, přesto si ho stále dobře vybavuji a tak jsem měl drobnou výhodu. Jelikož se však na Kozině často běhá JČ oblast i často trénuje, nebyla pravděpodobně má výhoda proti většině rozhodující.
Nočák jsem neběžel dobrých dvacet až třicet let. Pouze jsem v poslední době několik drobnějších připravoval a občas sbíral kontroly za tmy. Jenže sbírat za tmy vlastnoručně roznesené kontroly za světla opravdu problém není, obzvláště při mnohem volnějším tempu a znalosti vlastní mapy. Z uvedeného jsem šel na jedničku hodně volně. Volil jsem pomalejší jistotu. Na dvojku už jsem zrychlil. Na trojku jsem pak udělal jedninou chybu, kdy jsem směr azimutu i jeho začátek totálně zbabral. Při závodě nebyla volba postupů až takový problém. Ono totiž na výběr moc nebylo a zpětně bych zvolil postup jinak pouze u jedné kontroly a to ještě až v samém závěru. Poslední tři kontroly na mé trati byl už jen běžák o ničem. Horší to bylo s vlastní dohledávkou. Tady šlo mnohokrát o štěstí. Pokud člověk nezasvítil ve správnou chvíli na správném místo měl prostě smůlu. Především u některých kontrol jsem stál na místě a marně osvětloval okolí než jsem kontrolu našel. Pokud kontrola visela mimo jasnější linii tak vznikal docela problém. Měl jsem zřejmě štěstí. Pouze u jedné kontrol v prostoru jsem minul a nasledovalo delší dohledávání. Škoda, že na kontrolách nebyli aspoň malé trubičkové odrazky na kolo. Balíček za několik korun jich obsahuje docela dost. Jsou sice malé, ale stačí na snížení prvku náhody při nočáku. V lese mi občas také dělalo problém, když někdo běžel s velkým světlometem poblíž. V tu chvíli jsem se svojí bludičkou viděl kulové, hlavně když jsem se chtěl na něco konkrítního posvítit. Tady je však chyba plně na mé straně. Měl jsem si pořídit vykonější světlomet a nešetřit. Nicméně trénink to byl zajímavý. Jen bych uvítal mapu na kvalitnějším papíře namísto velkolepého startu o několika koridorech. Je mi však jasné, že při rostoucí ceně práce, těžko zbývají peníze na tisk mapy a dotace na sport jsou opravdu žalostně nízké při tak vysoké a složité administrativě kterou je třeba udělat.
Přesto si myslím, že závod se odehrává především mezi startem a cílem. Ze svého pohledu bych oželel například ceny (pokud byly) a nebo bych zaplatil o deset korun vyšší startovné jen aby byla mapa vytištěna na pretexu, aby se zabránilo případným zbytečným potížím s mapou při dešti a většímu komfortu při závodě bez deště. Jestli to však beru jako trénink je to OK.

Letošní podzim byl pro mě opravdu zajímavý a přes korona opatření na závody nezvykle bohatý. Díky všem kdo v tomto čase závody (tréninky) pořádají a snaží se udělat orienťák pro ostatní zajímavý bez ohledu na to co z toho kápne.

Tom

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kontakty

Mail: ob@okstrelka.cz
Mob.: 777 603 927

Přihlásit