Opět Berlín

Ve čtvrtek ráno (26. 4.) jsme plni očekávání nasedli na vlak a vyrazili na cestu do Berlína.

Začátek naší cesty neprobíhal zrovna podle našich představ. Nejprve při cestě na nádraží jsme chtěli použít naše auto. Auto však vypovědělo službu, tak následoval rychlý přesun na autobus. Naštěstí máme časovou rezervu a na nádraží to stíháme. Ostatní takové problémy neměli a tak jsme se všichni před táborským nádražím našli.

Nakonec se ukázalo, že jsme tak chvátat nemuseli „NÁŠ VLAK BYL ZRUŠEN“.

Další vlak (rychlík místo expresu) vyjížděl až za dvacet minut. Cesta mu trvá o deset minut déle. Výsledek je jasný, v Praze nestihneme vlak do Berlína.

Ve vlaku se povedlo zabrat celé ,,kupéčko” – místenku jsme měli ve zrušeném vlaku. Cesta do Prahy s vědomím, že do Berlína pojedeme dalším vlakem proběhla za dobré nálady. Při příjezdu do Prahy se situace znovu otočila. Náš vlak do Berlína, který přijížděl z Budapešti měl zpoždění, díky kterému jsme jej stihli s časovou rezervou. Cesta pak už probíhala dobře a konečně byl i čas na rozbor starších závodů, včetně GPS záznamů.

Po příjezdu na moderní berlínské hlavní nádraží, jsme vyrazili tramvají do místa ubytování. Berlín nás přivítal prudkým deštěm, který však brzy ustal. Po vyložení věcí a pozdním obědě jsme tak mohli vyrazit na trénink.

Trénink pro nás připravil oddíl orientačního běhu z místního klubu TSC. Sraz byl před vchodem do sportovního centra TSC. Než nás vyzvedl Bernd, mohli jsme si ve vstupním vestibulu sportovního centra prohlédnout tabuli, která obsahovala dlouhý seznam jmen všech olympijských medailistů a medailistů z mistrovství světa (Evropy) odchovaných v TSC Berlín.

Když konečně Bernd dorazil, provedl nás zákoutím centra, kde jsme pod jednou střechou mohli vidět halu pro gymnastiku, pro míčové sporty a ledovou plochu pro krasobruslení v sousedství dalších venkovních sportovišť, včetně dlouhého atletického tunelu pro běh v zimním období.

Po převléknutí v šatně jsme se přesunuli do nedalekého parku na vlastní trénink. Park byl i možná díky zamračenému počasí prázdný a rozkládal se kolem snad jediného kopce v Berlíně .

Trénink byl postaven zajímavě. První část tréninkové tratě byla vedena parkem místy dost neudržovaným a druhá část přilehlou městskou zástavbou. Závěr pak do kopce v parku.

Po tréninku zpátky do šatny pro věci a hurá na večeři, do sprchy a spát. Ráno vyrážíme poznávat zákoutí Berlína.

Páteční dopolední program jsme zvolili volnější.

Nejprve jsme navštívili nedaleké muzeum „Berlínské zdi“, nacházející se pod otevřeným nebem. Zde jsme si mohli prohlédnout jak zachovanou část „zdi“ ve stavu, jak zde byla v době studené války (včetně strážní věže), tak část, kde byla „zeď“ v připomínce naznačena souvislou řadou tyčí. V místech dřívějších budov, které byly v souvislosti s výstavbou „zdi“ zbořené, byly naznačené původní půdorysy budov včetně vykopaných únikových tunelů pod zdí. V centru tohoto zajímavého místa se nacházel nový kostel, postavený na místě původního gotického kostela, který byl zbořen pouze několik let před pádem Berlínské zdi.

Ucelený pohled na události související se „zdí“ jsme pak mohli získat v expozici s vyhlídkovou věží. Expozice obsahovala mnoho fotek, videí a také koutek, kde mladší návštěvníci mohli své pocity vyjádřit obrázkem (plně jsme využili).

Při prohlídce „zdi“ jsme také mohli vidět bývalé severní nádraží, které bylo taktéž zbořeno. Dnes ho připomínají pouze v dlažbě naznačené koleje na velkém prostranství před nově postavenými stavbami.

Těsně před obědem jsme zavítali na lanové dětské hřiště s lezeckou stěnou. Tady jsme se před obědem mohli zábavně unavit.

Odpoledne po obědě a poledním odpočinku, jsme vyrazili do centra města. Město jsme nejprve projeli dvoupatrovým autobusem až ke „Siegessäule“. Při cestě jsme tak viděli všechna místa, které máme v plánu navštívit a i jiné, které bohužel navštívit nestihneme včetně prezidentského sídla.

Před výstupem na „Siegessäule“ jsme se náležitě posilnili. „Siegessäule“ totiž skrýval ve svých útrobách schody vedoucí až k samotnému vrcholu věže. Z věže se nám skýtal krásný pohled na přilehlý park a celý Berlín. Od „Siegessäule“ naše prohlídka pokračovala ke kostelu „Kaiser Wilhelm Memorial Church „, který byl poničen při bombardování na konci II. Světové války a byl ponechán v tomto stavu na připomínku tohoto temného období. Vedle původního kostela byl postaven nový kostel, který nás překvapil svým zajímavým vzhledem a uspořádáním. V prostorách původního kostela jsme pak všichni zapálili svíčku a přidali na svícen, kde hořelo nespočet svíček zapálených návštěvníky kostela.

Další místo kam vedly naše kroky byla Braniborská brána v blízkosti Bundesstagu. Od Braniborské brány jsme se pak přes „Unter den Linden“ dostali na „Ostrov muzeí“, kde bylo možno vidět jak obrovské budovy v antickém stylu, tak obrovskou „Berlínskou katedrálu“.

Ve Sprévě obtékající „Ostrov muzeí“ se plavily lodě, které jsme z břehu chvíli pozorovali.

Na závěr naší prohlídky jsme se pak přemístili na Alexanderplatz s vysokým televizním vysílačem, známou dominantou města.

Výlet byl dlouhý a všichni jsme byli dost uťapaní. Vhod nám tak přišlo naše zázemí, kde jsme si mohli odpočinout a také posilnit.

Večer jsme se zabavili výrobou triček s naším klubovým znakem. Společně s tričky jsme získali krásnou plyšovou lišku, našeho nového maskota. Všem se moc líbí a rozpoutala se diskuze u koho dnes bude spát. Nakonec vyhrál nejmladší .

Sobotní ráno probíhalo trochu ve shonu. Tentokrát jsme tlačeni časem. Musíme stihnout odjezd metra tak, abychom na závod dorazili včas. Kontrola věcí a také nesníme zapomenout lišku.

Pomocí U-bahn (metro) a S-bahn (nadzemní dráha) jsme se dostali až na okraj Berlína, odkud jsme pokračovali vlakem. Vlak nás dovezl téměř až na shromaždiště (asi dva kilometry jsme museli pěšky).

Počasí bylo nádherné a tak kromě několika dalších orientačních běžců byl vlak přeplněn výletníky a cyklisty, kteří si krásného dne chtěli také užít.
Na OB v Německu se mi líbí to, že se lze na mnoho závodů dostat veřejnou dopravou.

Zázemím pro tento celoněmecký závod, který pořádal TSC Berlín, se stala louka na okraji vesnice. Nic tu nevybočovalo z klasického shromaždiště, které můžeme vidět u nás – klubové stany, stánky, prezentace, výsledková tabule se startovkou a potřebnými popisy.

Na start to bylo docela daleko (2 km) a tak si někteří museli pospíšit, aby svůj startovní čas stihly.

Nakonec jsme všichni své startovní časy stihly i za nutnosti na start běžet (můj případ) a v pořádku se z lesa vrátili (někteří více, jíní méně úspěšně). Pro lišku se nám podařilo vyběhnout jedno druhé a dvě čtvrtá místa a tak jsme byli spokojeni.

Cesta vlakem na naší základnu už byla více méně poklidná a ani vlak už nebyl tak plný.

Poslední ráno v Berlíně. Snídaně, všechno sbalit a cesta na hlavní nádraží. Nechápu jak je možné, že pokaždé i když už bez jídla, mám větší problém vše do batohu narvat .

Ve vlaku byl i čas trochu se věnovat mapě. Co by to bylo za orienťácké soustředění, kdybychom si všechna navštívená místa nezakreslili do mapy.

Ve vlaku jsme si zase zašli do jídelního vozu na čokoládu. Jeli jsme tentokrát vlakem Maďarských drah a musím říci, že čokoláda cestou do Berlína byla mnohem lepší .

Poznámka k závodu.

Terén v blízkosti Berlína mě docela překvapil. Ač rovinatý, obsahoval mnoho terénních detailů ve kterých byla velká část umístěných kontrol. Opravdu zajímavý závod.

Motto na závěr – Netřeba zdí, aby se lidé rozdělili, naopak zdi lidi stejně nerozdělí.