Sezóna se kvapem blíží ke konci. Z oblastních závodů zbývá jen poslední závod, mistrovství oblasti v nočním. Právě proto je vhodný čas se vrátit k letošnímu letnímu a podzimnímu soustředění.
Letní soustředění proběhlo na konci prázdnin. Poklad jsme nakonec našli, trochu jsme potrénovali i navštívili zajímavá místa. Výkonnost jsme mohli srovnat v rámci dobře obsazených třídenních závodů West cup. Vše uvedené nám pomohlo do právě končící podzimní část sezony.
Soustředění jsme zahájili tradičně v pondělí. Celou cestu z jihu na sever hustě pršelo a doprava byla především kolem Prahy hustá. Časy dojezdy se tak proti plánu prodloužily. Jako zázrakem však před Krušnými horami pršet přestalo. Při příjezdu bylo dokonce o 5 stupňů tepleji než když jsme vyráželi z domova.
Zázemím nám byla velká chata, kterou jsme měli celou pro sebe. Ubytování poskytovalo i velkou společenskou místnost a hned přes cestu nám začínal les. Téměř ideální podmínky.
Po příjezdu všech účastníků jsme vyrazili na večeří. Jídlo jsme měli v nedalekém penzionu. Po jídle jsme se rozdělili do tří družstev a zahájili tradičním mapováním okolí. Výsledkem tak byly tři povedené mapy naší mládeže. Teď už jen stačilo počkat na tmu. Tma přišla a tak se do okolí rozběhla světla čelovek účastníků nočního závodu. Nakonec všichni našli odvahu a trať si zaběhli.
Ráno jsme zahájili rozcvičkou. Počasí bylo teplé a bez deště. Po snídani, kterou jsme měli připravenou na chatě. Jsme vyrazili na Vlčí hřbet, kde družstva získala první indicie k hledání pokladu. Teď už bylo jen nutno vyčkat než Vlčí hřbet severem zamíchá a ukáže cestu k pokladu hlídaném Gábelem.
Dopoledne pokračovalo navigačkou družstev. Žádný tým se nevyvaroval chyb, přesto časy v cíli byly velmi vyrovnané. Odpoledne následovaly štafety. Osm týmů, čtyři úseky. V každém kole se pořadí výrazně měnilo a tak to bylo drama až do konce.
Druhé ráno stejný začátek, rozcvička snídaně. Závěr rozcvičky jsme si zpestřovali sprintem do prudkého kopce. Každý den o kousek výše.
Středeční dopoledne jsme věnovali závodu jednotlivců. Opět družstva bojovala o body do celkového hodnocení, které přinese malou výhodu při cestě k pokladu, až se sever změní.
Jelikož jsme chtěli procvičit především vrstevnice točila se trať především kolem Vlčího hřbetu. Hlavně úvodní část vedoucí kamenným polem s četnými skalkami některé potrápila.
Odpoledne jsme rychle zvládli zahradní orienťák, který někteří vzali hodně ležérně. Bertík si skoro u každé kontroly lehl.
Na večer jsme vyrazili do Jáchymova na bazén, který jsme ze začátku měli téměř sami pro sebe.
Čtvrtek jsme pák věnovali poznání okolí. Autobusem jsme vyjeli z Jáchymova na Boží Dar. Jelikož jsme byli nedaleko hranice s Německem, rozhodli jsme se na základě požadavku většiny a proto, aby jsme byli trochu světoví, vyrazit k ní. Po překročení čáry, jsme provedli nezbytnou fotodokumentaci z daleké ciziny a vyrazili zpět do vnitrozemí k Jáchymovu.
Počasí na turistiku ideální. Z hřebene Krušných hor se nám naskytly výhledy do širého okolí. Posekaná louka svažující se do údolí pak poskytla zábavu – válení sudů a kotouly ze svahu jsou k nezaplacení .
Cestou lesem jsme narazili na docela pěkně udělanou skrýš z klacků a klád. Jak zhodnotil Štěpy, dalo by se tady dokonce i bydlet, signál tu je. Zajímavé jak se změnily požadavky na skrýše od mého mládí. Co více než signál mládež k životu dnes potřebuje?
Cesta byla zajímavá. Ke konci jsme však museli zrychlit, museli jsem stihnout prohlídku v uranovém dole. Prohlídka to byla zajímavá, ale po celodenním chození byli mnozí unavení. Štěpánovi dokonce chytrá aplikace, spárovaná s chytrými hodinkami hlásila, že má jen pět procent. Z toho moc chytrý nejsem, ale všichni s nadějí čekali na vybití. Nabíjet Štěpána už asi nebudeme 🙂
I přes nároční den, měli večer všichni sílu na stezku odvahy, kterou pro ty mladší připravily již ti zkušenější. Sami si jistě z nedávné doby dobře pamatují co je nejvíce děsilo.
Sil bylo sice dostatek a tak kopec nečinil problémy, pouze ta odvaha s ubývajícím světlem kvapem mizela. Vydali se nakonec všichni, i když tempo postupu méně odhodlaných, udělalo místy ze stezky odvahy rušnou stezku, jakou lze vidět u známých turistických atrakcí uprostřed léta.
Pátek. Vlčí hřbet konečně severem zamíchal a tak jsme konečně mohli vyrazit k pokladu. Zúročilo se i dosavadní snažení. Družstva sice na cestu k pokladu vyrážela ve stejný čas, ale co bod ztráty na vedoucí družstvo v celkových výsledcích, to o vrstevnici níže start. Když už jsme procvičovali ty vrstevnice mohli jsme si ukázat, kolík ta jedna hnědá spojnice stojí sil
Nejvýše tak vyběhlo družstvo Honzy, i tak stále hodně vrstevnic k vrcholu zbývalo. Cesta k pokladu byla pro každé družstvo jiná. Každý po cestě získal nápovědu. Čas však její celistvost nezachoval celou, bylo proto nutno spojit sílí. První dvě družstva se pokusila najít poklad sama, ve skalách však byla ztracená. Až příchod posledních situaci zvrátil. I tak ještě chvilku trvalo než Gábel poklad vydal.
Odpoledne nás čekala již první etapa třídenních závodů West cup. Počasí se zhoršilo a od soboty se navíc přidal déšť. V centru závodu jsme měli postaven oddílový stan a tak se bylo před i po závodě kam schovat. Terén byl mapově hodně náročný. Minimum cest nevýrazná rozhraní. Výsledky v silné konkurenci tisícovky závodníků byly také pěkné. Někteří během týdne udělali opravdu značný pokrok.
Po třetí etapě tak následovala dlouhá cesta domů
Podzimní soustředění proběhlo tradičně jen víkendové. Zázemí však patřilo k těm nejlepším co jsme kdy měli. Centrem nám byla hájovna uprostřed lesa. Bylo chladno a tak jsme si topili v krbu, který dokázal vytopit i velkou společenskou místnost navazující přímo na hájovnu. Část osazenstva spalo přímo v hájovně a část v nových chatkách v areálu hájovny. Většinu času jsme však trávili ve společenské místnosti nebo v lese
Po ubytování jsme soustředění zahájili výklusem na zříceninu nedalekého hradu. Jelikož už se stmívalo vyrazili jsme z čelovkami. Aby nebyl výklus tak jednoduchý, realizovali jsme jej jako paměťák s předem definovanými body, které jsme si při běhu připomínali a vyhledávali. Situaci trochu stěžovala tma a ne tak přesná mapa. Vrstevnice však seděly a tak jsme hrad našli i po tmě. Byl totiž na vrcholu 🙂 Zpět už byl jen výklus přímo k hájence.
Mladší osazenstvo se i přes studené počasí večer ještě shladilo v bazénu. Sice byl bazén zakrýt prosklenými posuvnými oblouky, pod kterými se dalo i stát, voda i tak byla hodně pod úrovní toho, co bych nazval voda ke koupání..
V sobotu ráno jsme vyrazili na oblast. Od rána pršelo. V centru nám tak poskytl přístřešek oddílový stan. Terén i tratě byly velmi kvalitní. Výsledkově jsme si vedli hodně rozkolísaně. Někteří DISK, jiní bedna, zbytek dle svých dovedností.
Po závodě jsme vytipovali kontroly, kde jsme chybovali a při společném výklusu jsme se šli z chyb poučit přímo do terénu.
Po návratu nás poté čekal krátký zahradní OB a nočak na trochu aktualizované mapě. Nešlo o nic náročného jen vyzkoušet pohybu a orientací za tmy. Večer jsme pak poseděli, mládež opět nevynechala bazén.
Neděle ráno. Hned ze svítáním bylo nutno aktualizovat další část mapy, tak abychom mohli potrénovat krátké postupy. Po tréninku rychle oběd, úklid a závěrečný trénink. Neděle byla slunečná a odpoledne i značné teplo. K závěrečnému tréninku (trať) jsme plně využili aktualizovanou část mapy, která se táhla i do prudkého svahu údolí. Závěrečný trénink tak lehce prověřil i vrstevnice.
Poděkování patří i Jihočeskému kraji za finanční podporu.
